| předcházející události
|
| 1.4.
| se probouzíme kousek od centra Kolína nad Rýnem a po prohlídce mohutného dómu jsme najeli na Rýnskou cyklostezku, po které pojedeme nyní na jih.
Projíždíme Bonn, bývalé hlavní město jedné části dvou rozdělených Němecek.
Podél řeky se jede nádherně, akorát fouká tady v údolí dost silný protivítr. Projíždíme kolem jednoho z pilířů železničního mostu
v Remagenu, kousek nad vodou koleje končí. Víc nezbylo. Nocujeme za městem Koblenc.
|
| 2.4.
| ráno máme ze stanu iglú, no je sice přes den už teploučko, ale v noci pěkně mrzne. Dál šlapeme podél Rýna - řeka je pěkně široká,
má silný proud - lodi, které plují proti proudu s námi k jihu snadno předjíždíme. Snad nad každou vískou je nějaký hrad či alespoň
zřícenina. Před Mohučí se kopce srovnávají a dál šlapeme v široké rovině. I Rýn se rozlévá ještě do větší šířky.
Za Mohučí se objevují kopečky s vinicemi. Spíme na oblazkové pláži, usínáme a hlavou se nám honí divné myšlenky...
|
| 3.4.
| se probouzíme a jsme suchý, velká voda nepřišla a stan není moc zmrzlý, v noci bylo o poznaní tepleji. Projíždíme Ludwigshafenem
a Špýrem. Cyklostezka se tu hodně větví a my občas nevíme, kterou variantu zvolit. Většinou jedeme tedy rovnou za nosem. A je tu most
u Karlsruhe. Přejíždíme Rýn na pravý břeh a po stezkách kolem města, které se nám nechce projíždět, dojíždíme k Petrovi do
lázeňského Busenbachu. Tady nás čeká střecha nad hlavou, sprcha a postel.
|
| 5.4.
| zůstáváme ještě jeden den v Busenbachu. Prší a navíc nám náš hostitel Petr sehnal volné vstupenky do místních termálních lázní. Pěkně jsme se
zregenerovali v sauně, ve výřivkách a taky jsme si zaplavali. Lucka odjela z Bruselu s trošku blokovanejma zádama, tak se teď
konečně dala dohromady.
|
| 6.4.
| přijíždíme ke Stuttgartu - po dlouhé době šlapeme v kopcích: ty poslední byly na severu Španělska.
|
| 7.4.
| začínáme par kilometry na cyklostezce podél Neckaru, pak dlouho podél nějaké další říčky a končíme ve Schwäbisch Gmündu (katedrálu tu stavěl
Petr Parléř). Dnes jsme trochu zmokli, ovšem vůbec nám to nevadilo, protože
a)nocujeme opět u známých pod střechou a za b) jsme vlastně uschli v závěrečném stoupání (12%). Pohoří Švábská Alba jsou docela
slušné kopečky.
Teď nás čeká cesta do Vídně: přejedeme hřeben hor zpět na jih do Ulmu a pak stále po cyklostezce podél Dunaje.
|
| 10.4.
| přijíždíme na Dunajskou cyklostezku. První noc na Dunaji trávíme v Neuburgu.
|
| 11.4.
| za Ingolstadtem je na stezce pár kopců. Lucka slaví narozeniny v Řezně (tady tomu říkají Regensburg).
Dort není, ale nějaká dobrůtka ano.
|
| 12.4.
| dojíždíme přes Degendorf před Pasov. Jede se víceméně po rovině. Těsně před Pasovem Michal přehlídl obrovskou
zakutálenou hroudu z pole a kácí se na asfaltovou cyklostezku. Než dojedeme do Prahy, tak se sedřená celá
levá noha určitě zahojí.
|
| 13.4.
| po ránu projíždíme Pasovem, kde začíná ta nejpopulárnější část Donauradweg (Pasov-Vídeň). Jsme opět
v místech, kde jsme kdysi šlapali. Tady při první společné cyklocestě do ciziny v roce 1994. Až do
Vídně si budeme vybavovat známá místa - pojedeme úplně po stejných stranách řeky a budeme přejíždět po stejných mostech.
|
|
Rakousko
|
| Hned ten první jsme si spletli a místo po mostě ve Wesenuferu přejeli dřív po přehradě. Ale dál jsme fakt jeli
úplně stejně.
|
| 14.4.
| stezka je stále stejná, jako před 11 lety. Někde má nový povrch, možná v důsledku povodní. No a na domech,
kde se sleduje hladina vysoké vody, přibyly značky s letopočtem 2002.
|
| 15.4.
| se probouzíme pár desítek kilometrů od Vídně. Sraz s Lubomírem máme v Prátru, přes město se tam dostáváme
komplikovaně, řada stezek na nábřežích je uzavřena kvůli rekonstrukci, tak kličkujeme v ulicích, ale nakonec
se shledáváme a míříme na naši základnu v městečku Himberg. Tady strávíme poslední dny před závěrečným desetidenním
putováním po vlastech česko-slovenských - musíme toho hodně napsat, Cykloturistika má uzávěrku, v hlavě máme
čerstvé zážitky, které za týden přehluší daleko silnější dojmy.
Dnes vyšla naše třetí kniha. Má název PŘES LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ DO ZELENÉHO PEKLA (299Kč)
a je o Jižní Americe a
o tom ledovém království na jihu Země. Koupit si ji budete moci kdykoliv a kdekoliv budeme projíždět při cestě
z Vídně do Prahy.
Tedy i v Bratislavě, v Malackách, v Kyjově, v Brně, v Třebíči, v Pelhřimově, v Jindřichově Hradci,
v Písku, v Berouně, v Praze a na mnoha jiných místech, kde se ten poslední týden cesty budeme zastavovat.
K prodeji bude samozřejmě i díl první Z ČECH AŽ DO ZEMĚ VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE (299Kč) a
druhý díl POD OBLOHOU JIŽNÍHO KŘÍŽE (289Kč) -
nezapomeňte si proto doma peníze :-). Ke knize máme připravené příjemné dárečky, třeba... ale nechte
se překvapit.
|
| 16.4.
| přijeli Lucky rodiče a taky teta a strejda a sestřenice. Po třech letech je uvítání bouřlivé, nějaká ta slzička, meleme páté přes deváte,
křičíme jeden přes druhého, trvá to několik minut. Pak se to zklidnilo a připadá nám, že to je pár dnů, co jsme se neviděli. Prostě normálka.
Prvně vidíme třetí díl našeho čtyřdílného cestopisu - Přes ledové království do zeleného pekla - jsme rádi, že kniha vyšla: tiskárna
v Havlíčkově Brodě splnila plán dokonce v týdenním předstihu.
|
| 18.4.
| nechceme nic zakřiknout, ale prý bude v závěru dubna nádherné počasí. Naplánovaná trasa po ČR je údajně
skvělá (vzkazuje inspekční tým pod vedením MIKE). Moc rádi vás přivítáme v sedle v pelotonu či někde
na trase či v dojezdových městech či úplně na konci naši cesty v Oboře Hvězda 1.5.
Jestli ještě netušíte, co se chystá, tak kliknete nahoře na "Dojezd".
Protože se celé dojezdové akce zúčastní aktivně v sedle svého kola i náš webmaster, tak budou trošku netradičně
aktualizovány tyto webové stránky, ale určitě aktualizované budou denně (možná i několikrát denně).
Nez se dnes rozloucime, mozna naposledy z opravdove ciziny (narodili jsme se oba v Ceskoslovensku),
chteli bychom vam vsem podekovat za to, ze tento web ctete, mnozi ctete i nase cestopisy v casopise
Cykloturistika, mnozi jste si koupili nase knihy, proste vam vsem chceme podekovat za vas zajem, za vasi
prizen. Moc dekujeme tem z vas, kteri nas povzbuzovali tady na webu ve vzkazech. Neumite si asi predstavit,
jake bylo precist si vase povzbudiva slova nekde na druhe strane zemekoule, kdyz se zrovna neco nedarilo, kdyz zrovna
prselo, snezilo, mrzlo, bylo vedro... Nebo kdyz jste nam nekdo nabidl pomoc, dovezt veci, odvezt veci, strechu nad
hlavou, postel, sprchu... Zkratka jsme vam moc a moc vdecni za vasi podporu!!!
Jen jeste nejsme uplne v cili, tak nam ty palce, moc prosime, drzte i nadale.
|
| 21.4.
| přijíždí za námi trojice cyklistů-kamarádů-pomocníků-organizátorů dojezdu Michal Třetina,
Honza Fiala a Pepa Ulrich a taky dojel Lucky brácha Miloš - ten bez kola, pojede vozem zn. kytka.
|
| 22.4.
| po snídani se loučíme s rodinou Luboše Tüköra - je to poslední rodina v cizině, kde jsme měli svoji několikadenní odpočinkovou základnu.
Díky!!!
Luboš nás vede do Prátru, kde je sraz s další skupinou cyklistů, dorazí hodně Slováků z Malacek. Už sami nepojedeme, bude veseleji, bude to
teď úplně jiné cestování.
Míříme po levém břehu Dunaje, cestou se domlouvá na poslední chvíli rozhovor pro TV Nova - chtějí mít naše záběry jako první, musíme se
s kamerou potkat ještě na rakouské půdě.
|
|
Slovensko
|
Opravili jsme poslední defekt - 132. celkově. Lucka píchla sice v Rakousku, ale výměna duše proběhla až na slovenské cyklostezce
před Bratislavou.
Pod Děvínem chvíli ještě dotáčí novácká kamera potřebné záběry a pak míříme do cíle v Malackách.
Přivítání chlebem a solí, krojovaná děvčata,
mažoretky, tanečnice, místostarosta, tiskovka a večeře.
|
| 23.4.
| je den volna. Naplánovaná prohlídka města se slavnostním obědem má pěknou předehru - přijeli Michalovo rodiče.
Neviděli jsme se dlouho, ale opět nám přijde, že to bylo před pár dny, kdy jsem se rozloučili na hranicích v Petrovicích.
Do Malacek přijel taky Jirka Říha - vydavatel našich knih. Pojede s námi na kole do Brna.
"COLAFIT team" ve "večerních" oblecích
|
| 24.4.
| poslední část v "cizině" - Slovensko za cizinu moc nepovažujeme: narodili jsme se oba v Československu, proto jsme naplánovali trasu
alespoň přes tento západní kousek.
Z Malacek na hranici s námi šlape i Ondřej Bílek z časopisu Instinkt - ještě netušíme, že to bude jediný zástupce mediálního světa,
který sedl na kolo a rozhovor vzniká za jízdy. Vysloužil si od nás pochvalu a od ostatních cyklistů uznání.
Přesně v jednu jsme na kopci nad hraničním přechodem Skalica-Sudoměřice - cestou se připojili další a další cyklisté. Taky třeba Jakub
s Tomášem (viz. první noc v Německu, když jsme odjížděli).
Sjíždíme k hranici - před námi poslední metry před příjezdem do Česka a taky dav lidí, kteří nás přišli přivítat, a další cyklisté,
kteří se k nám připojí na první kilometry doma.
|
|
Česko
|
Dostáváme poslední razítko do pasu - to nejcennější. Chleb a sůl, krojované děti. Pan Cichý s manželkou - majitelé firmy Dacom Pharma,
která vyrábí Colafit. Víťa Dostál - náš předchůdce a patron. Představitelé obce Sudoměřice. Novináři, fotografové, reportéři. Autogramiáda.
Rodiče. Kamarádi. Známí i neznámí. Cyklisté i necyklisté.
Zastávka v Ratíškovicích, zastávka v Miloticích na zámku. Všude nás vítají jako velké hrdiny - snad si to ani nezasloužíme. Pomalu nám
ale začíná docházet, že jsme něco dokázali.
Dojíždíme do Kyjova. Uvítání před radnicí je bombastické. Dechová kapela hraje hymnu. Jsme naměkko. Přijetí na radnici. Dnešní den končíme
v příjemné kyjovské hospůdce, spát jdeme chvilku po půlnoci.
|
| 25.4.
| 
vyjíždíme z Kyjova - hned po besedě ve škole.
Zastávka na oběd je ve Velkých Hostěrádkách - než celý peloton stihne opřít kola, začíná pršet.
Zvou nás do jídelny mateřské školky -
objevuje se starosta, operativně vytahuje lahodný mok a rozlévá mezi členy zmrzlého pelotonu snad několik lahví výborné slivovice.
Musíme konstatovat, že pohostinnost na Moravě je velkolepá - tolik alkoholu jsme snad nevypili za celé tři roky… všude nám nalévají, musíme
ochutnávat, děláme to rádi…
Déšť nepřestává, spíše naopak. Je zima. Všichni jsou mokří. Ve Šlapanicích mají čekat strážníci na kolech, ale poslali kolegy v autě.
Městská policie nás dovede na velodrom, kde je cíl dnešní etapy a kam se fakt všichni promočení těší. Naštěstí je dráha krytá střechou tribun,
tak alespoň poslední metry na nás nekape. Zvonění do posledního kola, poslední kolo, čestné kolečko a pak už zastavujeme u Jiřího Dalera
- tiskneme ruku olympijskému vítězi a on nás vítá v Brně. Večer je na velodromu beseda - je tu opět hodně lidí.
|
| 26.4.
| etapa Brno-Velká Bíteš-Třebíč. Svítí sluníčko. Velká Bíteš: pan Rauš - přesně jak slíbil před x lety - pro nás připravil bezvadné
přivítání ve své restauraci "U Raušů". V Třebíči je na radnici také pěkné uvítání. Večer je opět beseda.
|
| 27.4.
| Třebíč-Pelhřimov. Michal Třetina naplánoval skvělé etapy.
V Třešti zasazen javor kulovitý L+M.
Na náměstí v Pelhřimově nás vítají zástupci agentury Dobrý den: dostáváme předběžný certifikát o vytvoření několika českých cyklistických
rekordů (kvůli rekordům jsme ale nejeli) a pak jdeme na prohlídku hodně zajímavého muzea. Večer je beseda.
Speciální kamerové auto ČT1
|
| 28.4.
| ráno je beseda. Školáci udělali v amfiteátru pěkný kotel a pak nás někteří doprovází na kole do Nové Cerekve. Tam jsou vystřídáni jinou
školou a zas několik kilometrů - až do Kamenice nad Lipou - šlapeme obklopeni dětičkami na kolech.
Cíl je v Jindřichově Hradci - večer opět beseda a opět novináři.
Pro pírko přes plot, pro snímek ještě výš
jedeme...
|
| 29.4.
| po ránu míříme nejprve na besedu do školy a pak už směr Písek. Přijíždíme do míst nám hodně známých, v Píseckých horách jsme hodně trénovali.
Uvítání je opět velkolepé. Pan Švec vítá nás i své přilby. Dokonce nafoukl cílový oblouk. Hraje živá hudba. Michal tu má hodně příbuzných. Beseda má
večer pěkné grády.
|
| 30.4.
| poslední dlouhá etapa. Stovka. Vede krásnou krajinou podél Otavy a Vltavy, přes Orlík, nádhera. Přijel nám naproti pan Scheiner - jeden
z našich dlouholetých partnerů - my a samozřejmě i on jezdí v cyklokalhotách CycloSchein. V cíli v Berouně se vítáme i
s paní Scheinerovou. Vítáme se také s Renatou, kterou jsme do této akce namočili při našem setkání v Kanadě. Večer je poslední beseda.
|
| 1.5.
| před třemi lety jsme startovali. Odjeli jsme z Hvězdy krátce po dvanácté hodině, když to tedy dnes stihneme, bude cesta přesně tříletá.
V pelotonu je od startu 110 lidí, cestou přes Sv. Jan pod Skalou se jich ještě hodně přidalo a přidávají se k nám
celou cestu až do Řep. Na Vypichu už je v pelotonu na 170 cyklistů! Zatavujeme před branou do obory Hvězda a pouštíme je všechny
před sebe, aby si mohli náš průjezd cílem vychutnat. Když tak kolem nás všichni projíždějí jsme opět hodně naměkko. Pak už musíme vyrazit na
ten úplně poslední kilometr - že je to kilometr víme přesně, vždyť jsme tu hodně trénovali.
Vychutnáváme si ten závěr - blížíme se k letohrádku, vidíme ten dav, ulička k cílové pásce se nebezpečně zužuje, ale nespadli jsme, projeli
jsme a protnuli jsme cílovou pásku. Michal na ní hned píše cílový stav tachometru: "68175km".
Vítá nás moderátorka Lýdie Procházková, pan Cichý, pan Linger - ředitel Nadace české sportovní reprezentace, je tu náš patron Víťa Dostál i pan
Jiří Krampol, který nám fandil a přišel se podívat, aby se přesvědčil, že jsme úplně normální cykloturisté. Je tu spousta dalších lidí, které
jsme tři roky neviděli, také tu je spousta těch, které jsme třeba ještě vůbec nikdy neviděli. A určitě tu jsou s námi i ti, které už,
bohužel, nikdy neuvidíme. Lucčin dědeček a babička se na nás určitě dívají. A z toho nebe cyklistického nás sleduje i pan Cyklista
Honza Veselý.
|
| 2.5.
| takový už je život. Někdo odejde, někdo přijde. Něco skončí, něco začne.
Skončila tříletá cesta kolem světa, cesta všemi kontinenty. Čeká nás teď třetí fáze expedice - zpracování všech materiálů
(přes 8000 fotek, 35 hodin videa) a besedy s promítáním.
Původní plán, že první ráno v posteli nebudeme vstávat a jen ležet a užívat si, se nezdařil: musíme do České televize. Zdá se, že ten
podojezdový program bude hodně náročný, možná náročnější než samotné tříleté otáčení pedálů.
|
