| předcházející události
|
| 1.1.
| půlnoc jsme tedy prospali, nevadí. Hlavně že už neleje. Novoroční etapa měří 109km a dostáváme se na dosah oceánu.
|
| 2.-4.1.
| šlapeme po turisticky vyhledávaná Garden Route, ale není nám jasné, z jakého důvodu. Moře vidíme snad jen na jednom kilometru
u osady Wilderness v samotném závěru. Asi sem lidé jezdí kvůli zachovalým původním lesům.
|
| 5.1.
|
od moře se odkláníme opět do vnitrozemí, stoupáme do Outeniqua Pass, je přesně 800m nad mořem.
Končíme den za Oudtshoorn, na pštrosí farmě nás nechali přespat.
|
| 6.1.
| jestli do těchto míst zavítáte, nenechte si ujít návštěvu jeskyň Cango. Prolézá se tu několik velmi uzkých komínů, štěrbin, puklin, děr.
|
| 9.1.
| jsme sice nedaleko Kapského Města, ale letadlo letí za 11 dnů, vydáváme se ještě na sever.
|
| 10.1.
| ve Studeném údolí je opravdu chladno, ani v poledne není víc než 35 stupňů. PLUS. Za sedlem Middelberg (1080m) je už o hodně
tepleji. Ve sjezdu to vypadá, jako když jedete v pekárně kolem otevřené pece.
|
| 12.1.
| Michal píchl, je to 117.defekt, tady v Africe třetí. Přijíždíme už v 10 hodin do krásné vesničky Paternoster na břehu Atlantiku.
Zbytek dne se válíme na břehu a chladíme opravdu v ledovém oceánu. Spálili jsme si neopálené "ponožky" a zjistili, že černé děti jsou hodně
otužilé, protože ve vodě vydržely o hodně déle než my.
|
| 13.1.
| přesně 160km a jsme v cíli afrického putování. Český generální konzul pan Tomáš Pernický nás vítá s úlevou, dobrou večeří a vynikajícím
jihoafrickým červeným vínem. Další pohyb v sedle kola nám pro jistotu zakazuje...
Celkově měřil okruh 2650km. Čeká nás přelet na nový kontinent. Čeká nás EVROPA.
Povídáme novinářům z Cape Times
S cyklisty z Townshipu Khayelitsha
Generální konzul Tomáš Pernický nás představuje na besedě s krajany
|
| 17.1.
| poskytujeme telefonický rozhovor Českému rozhlasu 1. Takže 23.ledna po deváté hodině ranní si nás můžete opět poslechnout
v pořadu Okno do světa.
|
| 18.1.
| místní deník Cape Times, strana 3: pěkný článek o dvou českých cykloturistech. Přečetli si to i v místním rádiu, našli si nás
a zítra nás čeká živě interview. A pak balení kol do beden a 20.ledna ráno nástup do letadla.
|
| 20.1.
| odlétáme z Afriky, mezipřistání Londýn.
|
|
|
|
| 26.1.
|
EVROPA
Gibraltar
|
přistáváme v 11:30 na evropské půdě. Gibraltar nás vítá chladným počasím.
Přistáli jsme tu o den dříve, než jsme původně mysleli. V Londýně jsme si spletli datum odletu, naštěstí jsme včas zjistili, že neletíme "pozítří
26.ledna ve ČTVRTEK", ale už "zítra 26.ledna ve STŘEDU". Poslední den byl trošku hektický, ale přesun na letiště jsme nakonec stihli.
Skládáme před letišťátkem kola a přesouváme se hned do vedlejšího španělského městečka La Linea de la Concepcion. Je tu levněji než
na britském uzemí.
|
|
Španělsko
|
| 27.1.
| došlapali jsme na mys Europa. Podívali se přes vodu na Maroko. Vyjeli na slavnou gibraltarskou Skálu.
|
| 28.1.
| koupili jsme mapu jižního Španělska a zítra vyjíždíme směr Sevilla.
|
| 29.1.
| vyjíždíme směr západ. První velký cíl - Cabo de Sao Vicente.
|
| 31.1.
| přijíždíme do Sevilly. Moc pěkné staré město, některé uličky historického centra jsou tak úzké, že se do nich ztěží vejdeme na kolech.
Všude v ulicích jsou stromy obsypané pomeranči, jsou příšerně kyselé. Ty z obchodu velmi sladké...
|
|
|
| 2.2.
| jižní Španělsko - Andaluzie - je teď v zimě příjemně chladné, akorát v noci by mohlo být tepleji, ale stanovat se dá.
Přes den se jede krásně, oproti padesátistupním v JAR pěkná pohoda.
|
| 3.2.
| opouštíme Španělsko. Vjíždíme do Portugalska.
|
|
Portugalsko
|
| Je tu stejně chladno jako u sousedů. Uháníme provincií Algarve stále podél Atlantiku k západu.
|
| 5.2.
| hnedka po ránu dojíždíme šest kilometrů na jeden z konců Evropy, tento je ten nejjihozápadnější. Na Cabo de Sao Vicente je
maják a Atlantik 60 metrů pod námi.
|
| 6.2.
| dorazily dešťové mraky - v noci leje, přes den trochu, pak trochu víc, končíme za deště mírného v městě Setubal kousek pod Lisabonem.
Lucka má už pár dnů rýmu, jinak je vše OK.
|
| 7.2.
| odpověď na dva dotazy ze vzkazu.
Brco a Lenko:
Afriku jsme rychle neopustili, ba právě naopak, úplně původně jsme měli našlapat necelé dva tisíce kilometrů podél moře
z Kapského Města do Durbanu. Po poradě s místními, po nastudování písemných materiálů a při zvážení časových možností jsme si pobyt
rozhodli prodloužit - zavítání do vnitrozemí bylo určitě správné, od pobřežní časti se přirozeně hodně odlišuje. Nakonec nám zbyl čas zajet i
na sever od Kapského Města a bylo z toho 2800km. Jižní Afrika za to opravdu stojí. Přestože je tam vedro a snad i nebezpečno.
Katko:
dlužíme odpověď - proč jsme jeli na jihu Chile lodí? Protože jsme chtěli stihnout Antarktidu. Pod Santiagem jsme v protisměru potkali
dva německé cyklisty, kteří se tam prodírali přes hranici s Argentinou přes měsíc, protože lodě tam jezdí přes jezera jen vojenské a velmi
nepravidelně, hrozilo tedy, že bychom prošvihli dobu, kdy je možné do Antarktidy plout. Ještě snad jedna poznámka: nejde stihnout projet
úplně všechny zákoutí každé země, něco si musíme nechat i na příště. Chile - speciálně tedy chilská Patagonie - ale už figuruje na seznamu míst,
která někdy chceme ještě s kolem navštívit.
|
| 9.2.
| dojíždíme do Lisabonu, cesta proběhla hladce - připluli jsme přes řeku Tejo přívozem přímo do centra. Dva dálniční mosty jsou pro cyklisty tabu,
alespoň si nikdo nemohl vybavit, zda tam cyklisté smějí.
|
| 10.2.
| procházíme se krásným starým Lisabonem - úzké uličky, schodiště, kopce, kostely, kláštery, hrad, staré tramvaje.
|
| 11.2.
| dojeli jsme na Cabo da Roca - nejzápadnější bod evropského kontinentu. Útes je 130m vysoký a je tu pěkný maják z 18.století.
Kupujeme si další diplom do sbírky, je tak velký, že se ani nevejde pořádně do brašny. Den končíme v historickém městečku Sintra - všude
kolem jsou parádní kopce a na nich hrady či kláštery.
|
| 13.2.
| projíždíme další historická místa Portugalska - Alcobaça (klášter z 12.století) a Batalha (klášter z 14.století, na seznamu Unesco).
|
| 14.2.
| dojíždíme večer do Porta. Porto nás vítá rekonstruovaným mostem. Naštěstí se předělává jen horní patro vedoucí vysoko nad řekou Douro,
to dolní patro sedící téměř na hladině je v provozu. Nemusíme se tedy kodrcat uličkami z kočičích hlav k vedlejšímu mostu přes
půl města Vila Nova de Gaia. Dál máme namířeno přes město Braga do severozápadního Španělska.
|
| 17.2.
| opouštíme Porto, kde si Michal jednodenním odpočinkem vyléčil rýmu. Přes hory a historické město Braga míříme
ke Španělsku. Začíná se ochlazovat.
|
| 18.2.
| opouštíme po 1015km Portugalsko.
|
|
Španělsko pokračuje
|
| 19.2.
| projíždíme poutním místem Santiago de Compostela, ochlazuje se stále více, ranní teploty jsou kolem nuly,
kolem poledne se to vyšplhá až k desíti stupním.
|
| 20.2.
| od Porta stále jedeme v kopcích. Přijíždíme k moři a začíná pršet.
|
| 21.2.
| leje.
|
| 22.2.
| leje a sněží.
|
| 23.2.
| neleje, jen sněží, naštěstí ale jen na kopcích, které máme po pravé ruce - šlapeme po silnici podél
Biskajského zálivu.
|
| 24.2.
| sníh je po ránu i na naší silnici, dojíždíme v jednom kopci motorku a vedle ní běžce - Švýcar běží už
pátý rok kolem světa a právě zdolal 39.tisící km (jeho žena mu dělá doprovod).
Borec! Smekáme před ním přilby. Každý den maraton, pětkrát v týdnu, každý měsíc jedny tenisky...
Odpoledne dojíždíme do Bilbaa. Francouzská hranice je asi 150km na východ.
|
| 26.2.
| vyjíždíme z Bilbaa. Krásná trasa v kopcích podél moře, všude leží sníh.
|
| 27.2.
| přejíždíme hranici do Francie, po 1325km opouštíme Španělsko.
|
|
Francie
|
| Za Bayonne se kopce vytrácejí a je tu placka jako hrom. Předpověď počasí: sněžení.
|
| 28.2.
| ráno minus pět, přes den šíleně studený vítr (proti). 110km jedeme borovým lesem, po rovině, blížíme se k Bordeaux.
|
|
|
| 1.3.
| Michal je na umření, horečka, bolení v krku, rýma. Láduje do sebe antibiotika, která se téměř tři roky vezla v lékárničce.
|
| 2.3.
| dojíždíme do Bordeaux. Francouzsko-česká asociace v Akvitanii se nám postarala o zázemí a Michal muže zas chvíli odpočívat.
|
| 4.3.
| po jednodenním pobytu v posteli v bytě u Andrey a Xaviera vyrážíme do Cognacu. Večer koňak neochutnáváme, nemá se rád s antibiotiky
(a Lucka sama pít nechce).
|
| 5.-6.3.
| dvě etapy do Nantes k nejdelší francouzské řece Loire. Každý den aspoň chvilku sněží.
|
| 7.-10.3.
| jedeme údolím řeky Loiry, každou chvíli někde nějaký zámek či hrad... pěkná podívaná, např. pohádkový Usse, kde spala Šípková Růženka.
Nebo městečko Amboise a v něm zámek Clos Luce, kde trávil poslední roky svého života Leonardo da Vinci. Jsou tu podle jeho nákresu
sestaveny jeho vynálezy (třeba helikoptéra, tank, padák), ale Leonardův bicykl tu chybí. Škoda.
V Orleans se od Loiry odkláníme přímo na sever. Na loukách a polích přibývá sněhu, silnice naštěstí suché.
|
| 11.3.
| dojíždíme do Paříže (po nedávnem sněhu ani stopa) a hned do postele. Oba.
|
| 12.-15.3.
| ležíme, léčíme se a zároveň pracujeme nad korekturami třetího dílu knihy. Korektury (a nové řetězy, plášte, duše, dvě brašny, isostary, řízky...)
nám do Paříže přivezl letadlem brácha Miloš, který byl levnější a mnohem spolehlivější než pošta... bohužel klíčky od kufru zapomněl v Praze.
Pilka na železo se našla.
|
| 17.3.
| mimo Montmartre jsme také zavítali na dražbu fragmentu Dalimilovy kroniky. To jsme si nemohli nechat ujít. Při té příležitosti jsme si
prosvištěli francouzské číslovky.
|
| 18.3.
| v Paříži by se dalo být týdny, ale my musíme šlapat dál. V neděli vyrazíme směr Brusel a cestou snad narazíme na některé úseky slavné
tratě klasického silničního závodu Paris-Roubaix.
|
| 20.3.
| opouštíme Paříž, což se v neděli dopoledne ukázalo jako hodně prozíravé, žádny provoz, jak nekomplikovaně jsme do centra vjeli, tak pohodově
jsme jej opustili.
|
| 21.3.
| zas jeden den MASO. Michal po 60km utrhl přehazovačku, dokonce tak blbě, že ohnula i nosič... Nachodili jsme pár kilometru pěšky městem
St. Quentin, jedna opravna, kam nás posílali, byla zrušená, druhá, přesně na druhém konci města, fungovala. Bohužel, v pondělě je
zavírací den. Snažili jsme se vysvětlit pracovníkům vykonávajícím inventuru, že potřebujeme zpojízdnit... přehazku nám tedy namontovali a
my mohli vyrazit dál.
|
| 22.3.
| blíží se konec Francie, v samém závěru se kolem města Valenciennes motáme na silničkách z kočičích hlav, kde se jezdí závod Pariz-Roubaix.
Pěkně to kodrcá, na galuskách to musí být utrpení.
Po 50km opouštíme Francii a ocitáme se v Belgii.
|
|
Belgie
|
Hned první člověk, kterého se ptáme, mluví anglicky (pošťák) a hned druhý, s kterým jsme
přišli do styku (člověk v internet cafe), umí anglicky také. Definitivně jsme tedy opustili území, kde se hovoří pouze a jen francouzsky.
Téměř hned od hranice jedeme po cyklostezce vedoucí souběžně se silnicí, místy jedeme po silnici zřetelně odděleni tlustou čarou. Belgie je
cyklistům příznivě nakloněna. Ovšem i přes tu péči na nás po pár kilometrech začalo pršet a prší asi 50km.
|
| 23.3.
| dojíždíme do Bruselu. Je krásně modré nebe a dost teplo. Cestou z Paříže jsme sice oba dost chrchlali a smrkali, ale každým dnem se to lepší
a snad se už konečně vyléčíme úplně.
Pěkně nás přijali v Českém centru. Byli jsme pozváni na prohlídku Evropského parlamentu.
A teď míříme do servisu. Ohoblovali jsme cestou z Kalifornie zuby na osmikolečku i na trojpřevodníku...
|
| 26.3.
| podnikáme výlet z Bruselu na jih - cílem je Waterloo. Místo bitvy, která změnila běh evropských dějin, dnes protíná dálnice, silnice
a cyklostezka. Viděli jsme postel, kde nocoval před bitvou Wellington, i polní lůžko Napoleona. Viděli jsme místa, kde tekla krev Britů,
Francouzů, Prušáků, Belgičanů, Holanďanů...
|
| 28.3.
| tkanička od tenisky přivázaná na pumpičce - Lucka dostává velikonoční "výprask". Michal vykoledoval vajíčko malované fixou...
|
| 30.3.
| vyjíždíme z Bruselu - cestou z města to bereme přes Atomium, symbol světové výstavy Expo. Hned za městem začíná lejt a leje až skoro do večera.
Přestalo až těsně před hranicí.
Celou Belgii jsme profrčeli po cyklostezkách nebo alespoň v cyklopruzích a vjeli jsme do Nizozemska...
|
|
Nizozemsko
|
| Přijíždíme do Nizozemska, na předměstí Maastrichtu se už stmívá. Sušíme se v mládežnické ubytovně hned kousek za hranicí.
|
| 31.3.
| projíždíme Maastricht, město historicky důležité z pohledu EU. Za městem nás překvapuje několik kopců, které se nám staví do cesty,
táhlá stoupání měří i přes jeden kilometr. To prý je Nizozemsko placka. Než jsme si na kopce zvykli (poslední pořádný jsme totiž vyjeli někde
na severu Španělska), minuli jsme po 42km modrou ceduli s nápisem "Deutschland".
|
|
Německo podruhé (naposledy 9.5.2002)
|
Celé Nizozemsko jsme opět projeli po cyklostezkách. A cyklostezky pokračují i tady v Německu. Ocitáme se v zemi našich sousedů,
kam jsme v květnu 2002 z ČR přijeli. Kruh se začíná uzavírat, blížíme se domů.
Hned u hranice s Nizozemskem leží Cáchy. Jako všechna následující německá města je i toto plno historie, staré centrum, vše jako z cukru.
Míříme dál k východu.
|
| následující události
|