2004 / IV
předcházející události
3.10. přijíždíme do města Thunder Bay na břehu Hořejšího jezera – prvního z pěti velkých kanadskoamerických jezer.
4.10. odpočinkový den, nabíráme sílu a energii na etapu Thunder Bay–Toronto
5.-10.10. Hořejší jezero je největší sladkovodní jezero světa. A je fakt obrovské, jen po jeho severním břehu jsme našlapali téměř 750km.

Kocháme se kanadskými javory krasně zbarvenými do ruda. Místní říkají, že podzim je v Ontariu nejkrásnějším ročním obdobím. Musíme jim dát za pravdu, je to fakt nádherná pastva pro oči. Nejkrásnější to přirozeně je, když neleje...a nám leje. Dvě etapy absolvujeme v mlze a studeném hnusném podzimním slejváku. Začíná přituhovat, v noci většinou mrzne.
11.-13.10. na Hořejší jezero navazuje o fous menši jezero Huronské. Uháníme podél severního břehu na východ a po nějakých 250km se stáčíme na jih a po mostě přejíždíme na ostrov Manitoulin, největší sladkovodní ostrov světa.
Dvouhodinová plavba trajektem přes úžinu oddělující vody Huronského jezera od Georgeova zálivu (kterému se někdy říká Šesté jezero). Vystupujeme na severu Bruceova poloostrova. Večer máme Toronto na dosah.
14.10. foto Jan Hubner za tmy, kolem osmé večer končíme v Torontu, resp. v městě Missisauga, které je na Toronto přilepené.
Čeká nás tu pár dní odpočinku, postel, teplo, sucho a svíčková s knedlíkem.
15.10. předpověď hlásí na příští týden sníh, tak bude ta naše následující cesta do Ottawy a Montrealu asi pěkná švanda.
23.10. po cyklostezce podél jezera Ontario opouštíme Toronto.
26.10. odpoledne dojíždíme do hlavního města Kanady. Ottawa na nás působí příjemným dojmem, je tu celkem dost cyklostezek, hlavně podél řek Ottawa a Rideau i podél umělého kanálu Rideau. Téměř na den přesně jako před dvěma roky v Číně spíme opět ve vězení - tentokrát ovšem dobrovolně, neboť vězení je v bývalé mládežnické ubytovně, vlastně je to obráceně.
Lucku pokousala v noci blecha. Michal blechu ráno zabil.
27.10. procházíme si střed města pěšky a odpoledne vyrážíme dál. Loučíme se s provincií Ontario, přejíždíme řeku a jsme v provincii Quebec. Rázem jsme v jiném světe - vše je tu na oko stejné, jenže ničemu nerozumíme, francouzština není naším koníčkem. Ale naštěstí všichni, které oslovujeme, hovoří i anglicky.
28.10. jedeme po severním břehu reky Ottawy stále směrem na východ, příjemná cesta, málo aut, až 30km před centrem Montrealu začíná provoz houstnout. Montreal leží vlastně na ostrově a stejně jako Toronto je i na toto město přilepeno spoustu dalších měst.
Náš cíl je na východ od Montrealu, v městě Longueuil nás čeká kamarádka Monika, její malá Roberta a balík z domova (nové pláště, duše, isostarové tablety, nové bidony, jedna brašna, nové cyklokalhoty a taky nějaký ten čokoládový vitamínek).
29.10. dnes jsme vstávali bez budíku, příjemná věc. Začínáme si plnit odpočinkové povinnosti - píšeme články, odpovídáme na otázky čtenářů Cykloturistiky a začínáme zařizovat letenku z New Yorku do Afriky.
9.11. stále sedíme u počítače a píšeme a píšeme. Stále se nám nedaří sehnat letenku do Afriky - sháníme dál. Ale jsme v klidu - New York je jen asi 700km. Sníh zatím nepadá. Povolení k pobytu na uzemí USA nám končí 28.11., času máme ještě dost.
Ve dnech 11.-14.11. se koná veletrh Sport Life v Brně. My tam pochopitelně nebudeme, ale zveme vás na stánek č.019 v pavilonu V, kde bude vydavatelství Cykloknihy. Najdete tu naši novou knihu Pod oblohou Jižního kříže a, pokud ještě nemáte, určitě i díl první. A také tam na vás bude čekat i jeden dáreček na rok 2005 od nás.
14.11. máme letenku vyřízenou, dva články pro Cykloturistiku dopsané - můžeme vyrazit dál. Z Montrealu vyjíždíme přímo na jih, americká hranice je kousíček - po necelých sedmdesáti kilometrech se loučíme s Kanadou.
15.11. USA   potřetí
tvarohovým dortem oslavujeme Michalovo narozeniny. Narodil se ve spravný den - venku mrzne a dárek v podobě noci pod střechou v motelu přišel vhod.
16.-18.11. jedeme podél jezer a pak podél řeky Hudson. Provoz na vedlejší silnici je minimální, jede se parádně, kopců tak akorát, žádný protivítr, žádný sníh. Přejíždíme Medvědí hory a vidíme první sníh.
19.11. přejíždíme Washingtonův most a vjíždíme do severní části ostrova Manhattan. New York je tady. Cíl naší severoamerické části. Manhattanem projíždíme bez problémů, kola parkujeme v budově české stálé mise.

Na tachometru máme celkových 59145km, tj. v Severní Americe 14134km.
Za týden přelétáme do Afriky.
23.-24.11. dva dny trvá, než v New Yorku seženeme dvě krabice na kola.
26.11. odlétáme ze Severní Ameriky.
28.11. AFRIKA
Jihoafrická republika
přilétáme do Afriky. Kapské Město nás vítá vedrem a eukalypty. Kola cestu přežila, my také, akorát si musíme jít brzy odpoledne lehnout, osmihodinový posun je znát + dvě noci v letadle jsme moc nespali. Další zprávu napíšeme později - musíme se nejprve rozkoukat.
8.12. po několika dnech psaní třetího dílu knihy se vydáváme na první delší cestu. Jedeme do centra Kapského Města. Večer se dovídáme, že při výstupu na slavnou Stolovou horu pobodali japonskou turistku.
9.12. plán neměníme - vyrážíme pěšky na tisíc metrů vysokou dominantu města (1087m). Cestou potkáváme jen turisty, živi a zdrávi a se všemi věcmi i peněženkou se vracíme v pořádku dolů.
10.12. léčíme si chodící svaly, které dostaly pěkně zabrat. V novinách píší, že na Stolové hoře přepadli další skupinu turistů a jednomu chlapíkovi ukradli na úpatí auto (poté, co jej shodili do rokle).
13.12. jedeme na Mys Dobré naděje. Krásných 130km, oceán neustále po levé ruce. Nádhera. Pěkný předkrm před odjezdem - již s brašnami - směrem ke Střelkovému mysu.
14.12. poskytujeme Radiožurnálu poslední letošní rozhovor, stihnou jej odvysílat ještě v roce 2004.
15.12. vyjíždíme z Kapského Města - trochu obklikou, musíme se vyhnout chudinským čtvrtím, kde se přepadává i za bílého dne. Vinařskou oblastí se dostáváme k pobřeží a míříme ke Střelkovému mysu.
17.12. projíždíme vesničku Elim, založenou poč. 19.století misionáři z Moravy.

Odpoledne v 16:45: Střelkový mys je dobyt - je to nejjižnější bod afrického kontinentu a dá se tam v poklidu dojet na kole.
20.12. dojíždíme do Mossel Bay, místa, kde roku 1488 přistál Bartolomeu Dias - první Evropan tady na jihu. Na tachometru máme 59995km, škoda, že Portugalci nezakotvili o pár kilometrů dál, mohli jsme slavit.
Zatím se nám jelo celkem dobře, až na neustálý vítr do xichtu. Spíme v kempech, volně v přírodě se to nedoporučuje a ani to nechceme zkoušet. Koledovali bychom si tu minimálně o ukradení kol. Vedro je kolem 35 stupňů, vůbec to tedy nevypadá na bíle vánoce. Včera jsme povečeřeli smaženou rybu s bramborovým salátem (náhodou měli v supermarketu), protože loni na Štědrý den nám to nějak nevyšlo, tak letos raději předem.
Přejeme všem cyklistům i necyklistum pohodové Vánoce!!!
23.12. na chvilku přestalo pršet, vyjíždíme, po dvou km opět začíná lejt. Stojíme tři hodiny pod stříškou u pumpy. Domlouváme nocleh na farmě, není daleko, čtyři km stíháme, když zas na moment neprší. Konečně tedy jsme najeli ten 60000.km.
24.12. na pobřeží jsou povodně, uhýbáme do suchého vnitrozemí. K indickému oceánu se vrátíme cestou zpět. Vánoční večeře v Oudtshoorn - uzený losos, těstovinový salát, smaženou rybu v supermarketu neměli a bramborový salát také ne, ještě štěstí, že jsme si obojí dali pro jistotu před pár dny v Mossel Bay.
25.12. suchým horkým vnitrozemím (polopoušť Karoo) míříme dál. V místě, kde chceme dopnit vodu, nám černoušek (jediná živá duše široko daleko) sděluje: "cold water, hot water, no water". Tak jedeme bez vody dál, prašná drncavá cesta, před námi 45km, na teploměru 45 stupňů... nechcípli jsme. Michala sice berou v závěru křeče, ale farmář, který nás míjel v autě, nám přijel naproti i s litrem jonťáku a dvěma litry vody. Lidé tu jsou fakt hodní.
27.12. naplánovaný brzký ranní výjezd se nezdařil, zdržela nás ostrá výměna názorů s místními bushovci.
V Graaff-Reinet mění opravář Lucii jednu prasklou špici, zadní kolo, pastorková strana, celkově teprve sedmá špice.
29.12. přijíždíme do NP Addo, jsou tu hlavně sloni, které nevidíme, jen buvoly, zebry a kudu. Dnes jsme zaznamenali teplotní rekord. Bylo 54 stupňů. PLUS. Ve stínu jen 40.
30.12. stan stavíme na louce v kempu u farmy. Večer začínají bubnovat kapky deště. Bubnují do rána.
31.12. stále leje a leje, louka se nebezpečně mění v rybník, prcháme do chatičky. Paní majitelka nám dává místní pivo, kterým si v osm připíjíme, druhé si necháváme na půlnoc, ale nějak se nám chce spát, usínáme před jedenáctou.
následující události