2002 / II
předcházející události
1.4. Lucie dostává na zadek (pomlázkou) - kde asi dostane příští rok?
3.4. na počkání a bez problémů dostáváme mongolská víza - už se tam těšíme, jestli jsou totiž všichni takhle v pohodě jako pan konzul (či sám pan velvyslanec to možná byl), bude to nádherný zážitek
11.4. absolvovali jsme tiskovou konferenci (s hojnou účastí cca 25 zástupců médií). Hned 2 hodiny po TK byla naše expedice zmíněna na ČRo 1 v Radiožurnálu a v 16:50 byl odvysílán 3 minuty a 15 vteřin trvající rozhovor s Lucií.

Foto: Tisková konference, zleva: ing. Jan Linger (Česká nadace sportovní reprezentace), Jan Veselý (náš patron), Lucie, Michal, Dalibor Cichý (hlavní partner expedice)


Foto: Tisková konference v hotelu Expo, Praha-Holešovice
RTV Galaxie odvysílá rozhovor s L+M (dnes či zítra 12.4. v cca 19:45, ale mi ji nechytneme, takže nevíme).
Pokud nám fandíte, kupte si zítřejší Právo a nalistujte sportovní stránky - o ostatních ohlasech nevíme - dáme včas vědět (ale možná zkuste i zítřejší MF DNES).
12.4. doporučujeme tento článek ČTK a také Vám doporučuji k přečtení článek na iDNES a také teletext České televize.
Také vyšel časopis Sirius 4/02 se čtyřstránkovým rozhovorem o naší expedici a pozvánkou na start.
16.4. odpoledne se setkáváme s panem Térem, který nám z Náchoda přivezl duše a pláště RUBENA, které si obujeme na cestu.
Potom spěcháme do AUTHORa vyzvednout si doplňky.
Večer jsme ozdobou velmi hlučného koncertu skupiny Daryl Green v klubu Futurum na Smíchově. Koncert pořádal Vzdělávací a jazykový BOHEMIA INSTITUT, který je také naším sponzorem a paní ředitelka ing. Mocová nám na pódiu předala velký šek a kapelník s námi vedl rozhovor.
17.4. pan Cichý z DACOMu nám poslal po řidiči Vaškovi dávku pilulek Colacalu, Artrofitu a hlavně slisované kostičky Colafitu. Lucie si Vaška oblíbila, takže se s ním setkala dvakrát, protože mu při prvním setkání nedala (letáky). Michal mezitím založil Servis 24 v České spořitelně, abychom měli přístup k penězům po celém světě.
Odpoledne se nezávisle na sobě scházíme s Karlem Gottem v recepci Českého rozhlasu, kde natáčíme rozhovor pro pořad o expedičním cestování (Karel byl jinde) - poslouchejte v neděli 28.4. po 9té hodině ranní Radiožurnál. Také s panem Vavrouškou domlouváme pravidelné telefonáty do vysílání ČRo.
V podvečer v nejmenované firmě se Michal během chvilky nadobro zbavuje auta.
Večer se u Kalimera konala bojová porada operačního štábu expedice.
18.4. dopoledne jsme v Modřanech a dovybavujeme se termoprádlem Moira, čímž jsme uzavřeli kapitolu oblečení; večer vyzvedáváme sedla a rukavice Specialized v "69" v Řeznické, jsou to výrobky řady Body Geometry.
19.4. pro Michala den zubní - vyrvala mu šestku vpravo dole paní doktorka Mlynářová, ohnula si při tom několik kleští a páčidel, zákrok trval přes 30minut a nakonec se zub uvolil uvolnit, když byl venku, tak do díry zapadla pinzeta… (pod zubem byla cysta, takže zákrok nanejvýš nutný); odpoledne míříme (autem) do Plzně, kde v redakci Cykloturistiky kujeme pikle na čtenáře, aby měli po celou dobu z expedice unikátní informace; Michal stále krvácí z díry po zubu.
20.4. v 8:40 stojíme na startu našeho tradičního 50tikilometrového jarního pochodu Kudy chodil Karel IV, který jsme šli již asi podesáté, z toho poslední čtyři roky pochod běháme (2x jsme běželi jen z kopců a poslední dva jsme běželi skoro celou cestu, jen do kopců chodíme), trať vede z Radotína přes Vonoklasy do Černošic, pak do brdských kopců až na Karlštejn; trať jsme letos zvládli za 6h 40min i se zastávkama na pití (což je o 50minut pomaleji než loni, ale to jsme měli speciální běžecký trénink a neměli výpadek po slepáku).
21.4. Michal přestává krvácet; odpoledne se loučíme s příbuzenstvem Lucky a večer s JP (na pizze u nás v Ruzyni), nějak se nemůžeme rozloučit - domlouváme tedy další rozlučku na čtvrtek.
23.4. na poště vyzvedáváme dlouho očekávanou zásilku - pošta ne-e-mailová je zkrátka "šnečí" - přišly nám ze Zlína brýle Rudy Project model Perfection s černými a žlutými skly.
24.4. proti původnímu plánu podáváme přeci jen žádost o čínské vízum v Praze; loučíme se na Ekogymnáziu v Praze 10, kde Michal od r.1994 učil, dostáváme něco na cestu (moc děkujeme!!!); odpoledne kupujeme s fotografem Lukášem fotoaparáty - zrcadlovky na kinofilm, volíme variantu jednoho hlavního a jednoho záložního fotoaparátu; večer se v Českém rozhlase scházíme s Petrem Vavrouškou ze zahraniční redakce Radiožurnálu a podepisujeme smlouvu o spolupráci (v neděli 28.4. v 9:25 bude 1. "šou" v pořadu Okno do světa); pak je naše živá premiéra na ČRo 2 - Praha, se Zdeňkem Eškou si povídáme od 19:15 do 19:50 v pořadu pro děti a odpovídáme na dotazy posluchačů - prý jsme to zvládli.
25.4. Lucka se s bráchou Milošem vydává na Černý Most, kde je rande se Standou Šilhánem z Vertical Sportu, který nám dovezl vařič MSR XGK, láhev na palivo a titanové nádobí; pak pokračují do Lysé nad Labem odevzdat kola do Sport Arsenalu na poslední úpravy nosičů (trochu nám je Roman Mokoš vyztuží); večer vyzvedáváme trekingové boty a samonafukovací karimatky v prodejně Alpisport na Petrském náměstí - děkujeme moc panu Vantuchovi - boty jsou Aku Conero (s tímto modelem jezdíme od r.1998, je tedy osvědčený) a ke karimatkám jen tolik, že vždy jsme jezdili s alumatkami, ale Ivan Vančata nás ukecal, je totiž rozdíl jet na dva měsíce a na dva roky - spánek bude nejdůležitější částí regenerace a tak potřebujeme komfort; večeře je stylově česká - koleno a pivo s kamarádama - statečně jsme se rozloučili, ale pak nám bylo smutno... snad za dva tři roky, džej-pí!
26.4. už v sedm držíme "gépéesku" - našeho dalšího kámoše na cestu - pan Černý nám v GPS centru předává model Legend, který bude měřit naši polohu (zeměpisnou), výšku (nadmořskou) a do přístroje také máme nahuštěny mapy některých projížděných oblastí. V devět již jsme v Evropské cestovní pojišťovně, kde nám pan Rušikvas dává naše cestovní pojištění (snad ho nebudeme potřebovat).
Potom letíme do České spořitelny, ještě je třeba něco zařídit... Pak spěcháme do iDNES, kde domlouváme pravidelné reportáže. Po iDNES stíháme ještě rychlofotokroužek s fotografem Lukášem. Po kroužku musí Lucka ještě vyzvednout zásilku batohů od pana Dernera z Hradce (resp. nám je poslala jeho žena). Michal zas vyzvedává hotové brýle Rudy Project z optiky. K večeři máme pizzu, ale úplně domácí, od maminky J.
27.4. jsme v Putimi a loučíme se s okolím projížďkou na starých kolech (s těmi se vlastně také loučíme), fouká hrozný vítr. Večer se loučíme s příbuznýma v Písku - postavili před nás několik mís s dobrotami a my museli konzumovat...aby prý jsme si udělali zásoby (nutno dodat, že nás k tomu nemuseli vůbec nutit, šlo to samo).
28.4. ráno se v 9:20 posloucháme v pořadu Okno do světa na ČRo 1-Radiožurnálu a pak naposledy jedeme na starých kolech z Písku do Prahy (přes Orlík, Dobříš a Brdy = 135km): nádherné počasí, nádherná krajina, nádherný trénink.
1.5. EVROPA
Česká Republika
první den naší expedice začal přesně o půlnoci, protože předešlý den neskončil spánkem, ale posledními přípravami, které se protáhly až do pozdních ranních hodin (Lucka šla spát na tři hodiny a Michal vůbec ne).
Ráno jsme nabalili kola a zhruba v 10:25 odrazili od domu směrem na start do obory Hvězda, kde se již srocovali naši přátelé a i celkem neznámí lidé. Cestou jsme ještě zvládli jedno telefonní interview. Dorazili jsme na start a hned jsme pocítili, co to je, být mediální hvězdou: podpisy, podpisy, podpisy... rozhovory, focení, loučení. Všem ještě jednou děkujeme, že se s námi přišli rozloučit a přispěli tak k báječné atmosféře. 15 minut před plánovaným odjezdem Lýdie Procházková zatroubila signál a po krátkých projevech a přáních Jana Veselého (našeho patrona), Jana Lingera (ředitele České nadace sportovní reprezentace), Víti Dostála (prvního Čecha - a dosud jediného - který na kole objel svět) a Dalibora Cichého (hlavního sponzora) jsme krátce po dvanácté vyrazili na Cestu všemi kontinenty.

Místo startu


Poslední minuty před startem

Poslední vteřiny před startem


Jedeme přes oboru Hvězda

Přes Šárku

Cyklistů s námi vyjelo celkem 62 (+ jeden pes + doprovodné vozidlo z MÚ Mělník). Peloton se za nádherného, teplého počasí přesunul přes Okoř do Velvar, kde nás na náměstí čekal místostarosta s tajemnicí. Těsně před tím ještě Lucka stihla pokřtít kolo pádem na přejezdu.

Doprovázející cyklisté


Doprovázel nás i pes


Cyklistů bylo víc než kol
Pak jsme dorazili na horu Říp - kde jsme se vyškrábali s kolama až k rotundě.

Před námi Říp
Večer jsme v Mělníku poklábosili a povečeři s doprovázejícím pelotonem a pak již šli spát ke Slávkovi. Najeto 81km.

Beseda v kempu
2.5. na kolech jsme vyrazili na Kokořínsko, krásný výlet a dobré české jídlo v Ráji, v podvečer fasujeme náhradní díly v Ottisu (našem dvorním servisním středisku v ČR). Večeříme s rodiči. Najeto 55km.
3.5. den začal na náměstí v Mělníku loučením s paní starostkou Liškovou. Poté vyjíždíme se 14ti dalšími cyklisty směr Kokořínsko, kde se k nám připojil oddíl cca 25 malých cyklistů ze školního kroužku ze Mšena; v Ráji se odpojili.
My přejeli Nosálov a přes Ralsko, kde jsme na ploše bývalého vojenského letiště prováděli cyklopřehlídku.
V Mimoni na náměstí byl oběd - na jídlo jsme čekali asi jen 90minut!
Na Malevil jsme dorazili po 18té a ubytovali jsme se. Večer byla s námi beseda v rámci doprovodného programu závodu MTB. Najeto 87km.
4.5. výjezd z Malevilu do Jablonného, dost jsme to hnali, aby nás draci - závodníci (jedoucí na start) nepřeválcovali. V Jablonném jsme se postavili před pole závoďáků, chvíli si povídali s moderátorem, dostali balíček buchet a pak nám poslední 3 vteřiny do startu odpočítávalo asi 1000 lidí.


Start v Jablonném v Podještědí
Dojezd do Petrovic (opět následováni závodníky), rozhovor pro Primu, loučení na hranicích, celníci ale zklamali, ani razítko neměli.
Německo
Na 1.německém kopci jsme se rozloučili s šéfredaktorem Cykloturistiky Říhou, i nějaká ta slzička byla, pak už jsme to mydlili na Bautzen/Budyšín, kde jsme dojezd oslavili černým pivem.

Loučení s redaktorem Říhou


První kilometry v Německu

Černé pivo v Budyšíně


Loučení s kamarády v Budyšíně
Po pívu u Karáska v Budyšíně jsme se rozloučili s větší částí doprovodu, který nám zpříjemňoval celých 299km po ČR a Německu. Zapíchli jsme to v lese (zbytek doprovodu nám uvařil čaj), 12km za Budyšínem. Najeto 87km.
5.5. ráno jsme vstali a rozloučili jsme se s posledními členy našeho doprovodu, Jakubem a Tomášem, vyrazili jsme směr sever - Spreewald. Odpoledne, když jsme do oblasti Spreewaldu dojeli, začalo pršet a lilo až do rána. Najeto 119km.
6.5. než jsme se vzbudili, přestalo pršet. Po snídani v sámošce ve městě Lübben frčíme dále Spreewaldem k Berlínu. Před městem vysvitlo po dvou dnech sluníčko. K Brandenburgské bráně dorážíme v 16:50. Nocujeme u kámoše Michaela a Claudie. Najeto 104km.
7.5. s Michaelem se projíždíme Berlínem, 52 km.
8.5. Michael nás vyvádí z města až k zámku Rheinsberg, tam se loučíme a my pokračujeme dále na sever k jezeru Müritz, kde po 134km rozbíjíme stan v zaklíštěném lese (jedno přivážíme až do Dánska).
9.5. kolem dalších jezer Mecklenburgska se dostáváme do Rostocku, kde celkem najisto nacházíme přístav s naším trajektem a ještě večer se převážíme houpajícím kolosem do dánského Gedseru. Po Německu jsme tedy najeli 622km.
Dánsko     ( včetně Grónska )
Po vyjetí z trajektu málem jsme zmrzli, neboť teplota rázem klesla o 10 stupňů na celých 14. Nocujeme tedy po 141km v přístavní krcmě.
10.5. včerejší předzvěst velkého vichru se bohužel potvrzuje a tak již od 7. hodiny ranní upalujeme v ledovém protivětru směrem na Kodaň. Místy je vítr i boční, tj. máme alespoňn trošku radost - největší sláva je ale při průjezdech vesniček a lesíčků. Bohužel celý den si vítr drží stejný směr, my také. Po 10 hodinach a 115km (průměr 13.4km/hod) dojíždíme k našim kamarádům do Köge, jejich čerstvý, třítýdenní Simon nás vítá řevem.
11.5. jen tak si jedeme do Kodaně, tam a zpět (bez báglů doslova letíme) to je 73km.
12.5. celý den balíme a připravujeme se na Grónsko - první den bez kol.
13.5. se dovídáme na letišti, že let je přesunut na další den, tj. grónské dny začínají v kompenzačním pokoji luxusního hotelu Scandinavia v centru Kodaně.
14.5. let do Grónského Kangerlussuaqu proběhl hladce a my nacházíme 4km od letiště místo obklopené skalami pro náš stan. Celou noc je ale světlo, slunce tu již nezapadá (jen zalézá za kopec), mrzne.



Naše bydliště v Grónsku
15.5. jedeme na seznamovací výlet. Vydáváme se do přístavu a vesničky Kelly Ville, kde sídlí výzkumna stanice. V přístavu je voda zamrzlá, projíždíme se tedy po ledu... Najeto 43km a nachozeno 8km.
16.5. Nejdelší cyklovýlet - celkem 64km k ledovci. Fascinující podívaná, obědváme naproti ledovci a posloucháme, jak puká.



Michal u ledovce
17.5. jdeme na Cukrák (hora Sugar Loaf), 11km se přibližujeme na kole, pak lezeme pěšky. Najeto 24km a 12km pěšky.
18.-21.5. podnikáme vesměs pěší túry po okolních kopcích (výškový rekord 505mn.m.) a kolem (či přímo po) okolních jezerech.
Celých devět dní pere slunce, ale na teploměru to nijak není znát, jen přes den rozmrzá rašelina, která je všude v okolí, tudíž celá příroda nádherně čvachtá (to v případě, že máte kvalitní gore-texové botky).
Každý den vidíme spoustu Eskymáků. Hlavně však vidíme spoustu zvěře: pižmoně (hodně), sobi (hodně), polární lišky (2x) a polárního zajíce (1x).
Celkem jsme tedy v Grónsku najeli 171km a nachodili cca 100km. Splnili jsme tak jeden z cílů naší cesty všemi kontinenty - první české cyklokilometry v Grónsku.
22.5. vracíme se zpět z grónského Kangerlussuaqu do Kodaně. Po "roztátí", píšeme podrobnější zprávu o uplynulých deseti grónských dnech - v celém městečku, dá-li se to tak nazvat, totiž nebyl jediný počítač.
25.5. opouštíme Dánsko (najeli jsme tu 296km).
Švédsko
Ve Švédsku míříme směr Jönköping.
27.5. přijíždíme celí promočení do ubytovacího zařízení CK Scandia Czech Tour u Jönköpingu, pan majitel Zdeněk Šmíd nás usušil a nakrmil, osprchovali jsme se a zalehli do postele. Celkově máme najeto přesně 1600km.
28.5. celý den leje a leje a leje...jsme v posteli nebo sedíme a jíme...
29.5. vyrážíme na etapu Jönköping-Stockholm, jedeme celý den podél dlouhého jezera Vattern.
30.5. a zase leje a leje a leje...jsme v sedlech a šlapeme a mokneme (149km) ...dojíždíme na dosah Stockholmu.
31.5. po 117km přijíždíme do Stockholmu, na příměstských stezkách oslavujeme 2000.km naší expedice. Na ambasádě se o nás celý víkend pěkně starají.
3.6. opouštíme Stockholm a jedeme lodí do Finska.
4.6. Finsko
v deset hodin doplouváme Viking Linem do Helsinek, v přístavu nás čeká kamarád Pekka, který s námi pojede až na norsko-ruskou hranici. Odpoledne se vymotáváme z Helsinek po místních stezkách a míříme na Lahti. Večer díky Pekkově rodné finštině trávíme na břehu jezera u rodinného domku se dvěma Finy, kteří (pro nás bohužel) mají domácí palírnu několika různých druhů alkoholických nápojů - vše musíme poctivě ochutnat...
5.-8.6. míříme dále k severu - celkem jsme z Helsinek ujeli 651km a jsme ve městě Oulu. Cesta probíhá bez problémů, kromě tří píchlých zadních duší u Lucky, ale to jsou drobnosti, které nijak nekalí naši radost z koupání ve finských jezerech, saunování ve finských saunách, finského větru v zádech a finského slunce. Všichni Finové, když slyší, že jedeme do Ruska, nás ještě intenzivněji vykrmují...


Lucka, Michal a Pekka dorazili k Pekkovo sestře do finského Oulu



Michal si hoví pod rukama maséra Erkkiho
9.6. zájem je o nás veliký, i když je neděle, přijíždí k Pekkovo sestře novinářka z místních novin a dělá s námi obsáhlé interview s focením. 766k
823k
11.6. odpoledne překonáváme severní polární kruh. Nejprve ten turistický, na hlavní silnici z Rovaniemi do Ivalo. Fotíme se na čáře, u cedulí apod. Nás však zajímá ten skutečný polární kruh, pomocí GPS přístroje zjišťujeme, že jej silnice protíná o 2.5km severněji, než ten na zemi nakreslený pro turisty (a budovami se suvenýry a kavárnami a restauracemi obklopený).
12.6. rozloučení s Pekkou, asi 300km od norských hranic.
14.6. jsme u jezera Inari ve stejnojmenné osadě a trochu lenošíme, od 12.6. jsme totiž ujeli 312km a dali si tu snídaňoobědovečeři. Žádné problémy nemáme ani zdravotní, ani s koly či jiným materiálem, jen včera nám foukal silný protivítr, takže to byla velká dřina.
Soby již ani nepočítáme, losy jsme viděli zatím dva a nelze říci, kdo byl více překvapen...



Míříme na sever
15.6. přijíždíme do nejsevernějšího místa Finska, osady Nuorgam. Ve Finsku jsme celkově najeli 1399km.
16.6. Norsko
v šíleném protivichru se dostáváme do místa zvaného Hopseidet, je to poměrně neširoký pruh země, oddělující dva fjordy a poloostrov Nordkinn od pevniny. Dnes máme 133km.



Lucie na poloostrově Nordkinn
17.6. protivítr se přes noc otočil o 180 stupňů (!!!) a my dobýváme úplně nejsevernější bod evropského kontinentu, tedy místo, kam se dá dojet po silnici, po 3683km v 16:30 přijíždíme k majáku Slettnes na poloostrově Nordkinn, GéPéeSkou meříme polohu - 71 stupňů 5 minut a 21.8 vteřin severní zeměpisné šířky a 28 stupňů 13 minut a 7.1 vteřina východně od Greenwiche. Severněji to na kole po souši nejde. Šlo by ještě nést kolo v ruce a šplhat po skalách, ale to již není cykloturistika...
Západnější a navštěvovanější Nordkapp leži o 5 minut severněji, ale není na pevnině, je to ostrov.
18.6. trávíme (konečně zase jednou) den bez kola v městečku Mehamn, čekáme na loď do Kirkenes u ruské hranice. Relaxujeme a nabíráme síly na další část naší cesty, tj. více než osmitisícový přejezd napříč Ruskem až k jezeru Bajkal a pak do Mongolska.
Zdravotně jsme v pořádku. Kola jsou dobrá, pláště Rubena jsou po 3707km jako nové.
20.6. prodlužujeme si pobyt v Kirkenes, protože je zde v knihovně internet zdarma, nocujeme u norského jezírka 8km před hranicí.
21.6. ráno přijíždíme k norské budce, policistka se nám však jménem Norského království omlouvá, ale dál nás pustit nemůže. Pouští se jen auta. Pěšky nelze. Musíme tedy prý někoho požádat, aby nás převezl přes hraniční pásmo. Poukazujeme na naše kola, nejsme přeci pěší, je však neoblomná. Po 30 minutách máme štěstí. Rusko-norka nás veze japonskou dodávkou k ruské budce. Cestou jsou tři vojenské kontroly.
Rusko
V ruské budce vše v pohodě, děvče nás hned za poslední vojenskou kontrolou vysazuje. Můžeme vyrazit. První šok zažíváme v městečku Zapoljarnyj - jdeme do obchodu, kde mají všechno...
22.-30.6. našlapali jsme 1194km po trase Mirnyj-Zapoljarnyj-Kola-Kandalakša-Petrozavodsk. Příroda je tu podobná té norské či finské - vysoké kopce, bažiny, březové a borové lesy, řeky, jezera. Kvalitní široká asfaltová silnice s ohleduplnými řidiči, kteří často troubí na pozdrav, když zastavíme vždy k nám někdo přijde na kus řeči. Lidé jsou tu různí, ale převládají ti dobří. Občas se objeví žebrák, příp. človek snědější pleti a snaží se nám vnutit zaručeně zlatý prsten...jen za 50 ameriskejch babek.



Severní polární kruh v Karelii
následující události