S Ernestem Evropou 2007

DENÍK

Rok 2005
PROSINEC
  • 5.12. se jedeme podívat do psího útulku Bouchalka u Buštěhradu. Chceme parťáka na běhání. Odvážíme si během pár minut 4-5 měsíční štěňátko, které prý někdo vykopnul z rychle jedoucího auta na dálnici (bez komentáře...).
    Budeme mu říkat Ernest – celým jménem Sir Ernest Henry Shackleton.
    Ernest: „Mikuláš mi přinesl misku, vodítko, obojek, hračku, ňamíčka a hlavně nové páníčky i pelíšek.“
  • 24.12. Ernest roste, má 20kg.
Rok 2006
ČERVEN
- SRPEN
  • po dobu naší expedice v USA je Ernest doma s rodiči Lucky.
LISTOPAD
  • dozvídáme se od rodičů, že Ernesta nebudou následující léto hlídat déle než dva měsíce. Tři měsíce se jim zdají tentokrát moc, přemlouvání je neúspěšné.
Rok 2007
LEDEN
  • rozhodujeme se překopat letošní plány cykloexpedic, chtěli jsme opět někam za moře, na dva měsíce to pro nás nemá cenu, vymýšlíme, co budeme v létě dělat.
BŘEZEN
  • léto 2007 tedy určitě strávíme s Ernestem, ale kol se nechceme vzdát, vzniká myšlenka, ze potáhneme psa ve vozíku.
DUBEN
- KVĚTEN
  • kam a kudy pojedeme je jasné, jsme omezeni předpisy pro mezinárodní přepravu psů, pojedeme jen kontinentální Evropou, cíl bude určitě Normandie a Bretaň, kam se dlouho chystáme, za dva měsíce to tam a zpět snad stihneme.
ČERVEN
  • do itineráře zařazujeme definitivně i Labskou cyklostezku, která nás dovede až k Severnímu moři, právě evropské cyklostezky jsme se rozhodli při této cestě využívat co možná nejčastěji. Labská cyklostezka vede neoficiálně z Prahy do Mělníka podél Vltavy. Z Mělníka se již pak přes Hřensko jede po oficiální Elberadweg až k Severnímu moři. Vzdálenost něco kolem 1000 km.
    Pak přijdou četné cyklostezky podél moře směrem na jihozápad, přes severozápadní Německo, Nizozemsko, Belgii do Francie, kde projedeme hlavně Normandii a Bretaň, lokality o nichž jsme hodně slyšeli a kam se hodně těšíme.
    V Bretani bude následovat revize této cykloexpedice... nastanou dvě varianty:
    A) zamíříme přímo k východu domů,
    B) budeme pokračovat podle plánu stále na jih podél francouzského pobřeží až ke španělské hranici a poté přes Pyreneje a Alpy zamíříme domů.
    Tyto dvě varianty mají své opodstatnění:
    1) zatím nevíme, jaká bude naše rychlost s vozíky, jak bude cestování snášet pes,
    2) limitováni jsme časem, musíme přijet nejvýše tři hodiny před začátkem první dohodnuté besedy 29. září, tj. do 14.00 musíme být doma, abychom se stihli osprchovat, přichystat věci a přejet do Pardubic, kde od 17.00 promítáme.
    Takže plány jsou jasné, je čas začít je realizovat.
  • začínáme shánět výbavu, je třeba vybavit se vozíkem na psa, podruhé vážíme Ernesta – má 40 kilo, takže vozík nemůže být dětský, ale psí. Croozer Dog toto splňuje, nosnost je 45 kilo, potáhne Michal, aby to Lucii nebylo líto, vybavuje ji firma Dvě plus dvě také vozíkem, jednostopým nákladním Bobem ve variantě odpružené.
ČERVENEC
  • přípravy vrcholí, dolaďujeme seznam výbavy – opět nám materiálně i finančně pomáhají partnerské firmy.
  • 12.7. dostává Ernest v Dvě plus dvě svůj Croozer Dog.
  • 14.-15.7. víkendové pokusy o nacpání psa do vozíku jsou nakonec úspěšné –
    Ernest: „Za šunku udělám cokoliv.“
    Ernest Ernest
    Poprvé vevnitř Poprvé venku
  • 17.7. jede Ernest prvně ve vozíku, prvních 7km kolem baráku, zvládá vše na jedničku (s malým minusem) –
    Ernest: „Celou cestu jsem musel štěkat, abych dal najevo, že se vezu jako král. Páníčka to asi rušilo, říkal něco o velmi hlasité reklamě, prý cirkus na kolech.“
    ErnestPo první jízdě: Ernest je skutečně ještě uvnitř – černý pes za černou sítí se blbě dokumentuje.
  • 22.7. vlézá Ernest prvně do vozíku bez 20dkg šunky, stačí na to jen obyčejné psí „ňamíčko“, rozpočet expedice můžeme opět snížit o částku za tunu šunky, neboť to asi půjde i bez ní –
    Ernest: „Začínám cítit, že balení, šrumec a nervozita páníčků se tentokrát týká i mne. Budu raději poslušný. Možná s tím souvisí ta bouda na dvou kolečkách. Kdo ví...“
  • 23.7. jsme otestovali nová crossová kola Author Zenith, na kterých s Ernestem pošlapeme Evropou.
  • 24.7. - dnes jsme doplnili výbavu o brašny a nosiče od firmy Sport Arsenal. Jeden nákladní vozík Bob Ibex na věci dvou cyklistů a jednoho psa určitě nestačí. Do vozíku Croozer Dog se totiž vejde jen Ernest (jak vidno dle obrázku), žádné jiné věci tam nenarveme - překročili bychom doporučenou nosnost a navíc tam stejně na nic dalšího není místo.
  • 27.7. 12:13 Start proběhne za pár minut. Vše je naskládáno do brašen i vozíků. Další zprávy už budou z cesty. Přejeme všem našim příznivcům pěkný zbytek léta, sledujte náš internetový deník a držte nám cyklistům i Ernestovi palce! foto J.Říha
    První metry
  • 30.7. foto Zdeněk K.
    před zámkem Moritzburg
    (z filmu´Tři oříšky pro Popelku")
SRPEN
  • 1.8.
  • 5.8. jsme v centru Hamburku. Našlapáno z Prahy máme malinko přes 900km. Dosavadní cesta probíhala stále podél Labe, ke kterému jsme se připojili v Mělníku (kam jsme dorazili přes Okoř a Kralupy z domova před 10 dny). Jsme v požádku, kola a vozíky také.

    Počasí nám nepřálo první dny na českém území i zkraje Německa, kdy jsme jeli spíše v dešti. Přidával se k tomu protivítr, po třech dnech déšť ustal a zbyl jen protivítr...dnes prvně fouká do zad. Snad to vydrží i do odpolední části etapy. Po prohlídce centra a přístavu se nyní vydáme směr západ a přístav Cuxhavem, kde Labská cyklostezka končí. Budeme pak směřovat na jihozápad podél pobřeží směr Nizozemsko.

    Ernest: "Zatím se mi to cestování ve vozíku moc líbí. Páníček pěkne táhne, ja si ležím ve vozíku, sleduju, co se kolem děje... Z vozíku mě pouští se proběhnout, prý naběhám v průměru 20km denně, většinou to je tam, kde je prašná cesta nebo to moc kodrcá, taky do prudkých kopců mě Páníček nechce táhnout, to musím vyskočit a vyběhnout po svých. V noci spím ve vozíku vedle stanu a když se něco šustne, dělám hodně zlýho, ale jinak jsem poslušný a hodný a cestu si moc a moc užívám."
  • 7.8. Včera večer jsme stanuli na konci Labské cyklotrasy u Severního moře v Cuxhavenu - po 1027km. Nyní zamíříme podél moře do Nizozemska a Belgie.
  • 9.8. Včera večer jsme překročili hranici do Nizozemska. Vanou silné severní větry a je 13-16 oC, včera s deštěm. Blížíme se k Flevolandu.

  • 9.8. Včera 1.defekt - Ernest pravé kolo. Po Německu jsme našlapali 1042km. A dnes Michal rozbil krabičku od mýdla. Tolik ze života.
  • 10.8.
  • 13.8.
  • 14.8. Po přesně 550km opouštíme Nizozemsko a přejíždíme do Belgie. 3.den fičí proti. Šineme si to pomaličku ku Francii. Ernest se učí nebát vln.

  • 15.8.
  • 16.8. Po 82 belgických km jsme ráno vjeli do Francie. Vítr nám stále nepomáhá, občasný déšť je taky dost nepříjemný. Normandie je ale blízko.
  • 19.8. Dnes jsme najeli 2000.km. Normandie nás přivítala deštěm. První útesy a přístavní město Dieppe jsme pozorovali skrz kapičky na brýlích.
  • 29.8. Opustili jsme Normandii a již ukrajujeme kilometry z Bretaně. Ernest má ošklivý exém na pravém uchu. Návštěva veterináře. Antibiotika.
ZÁŘÍ
  • 4.9. Normandii máme dávno za sebou. Padla i Bretaň a nyní uháníme podél Loiry k východu, abychom se za pár dní začali stáčet k jihovýchodu a zamířili do hor na pomezí Francie a Švýcarska.
    V Normandii jsme projeli nádherné pobřeží v okolí Etretatu, prohlédli si pro Johanku z Arku smutné město Rouen, viděli jsme pláže, kde se vylodili spojenci, a dojeli jsme k městečku s klášterem Mont-St-Michel.
    Bretaň byla také moc pěkná, nám se hodně líbilo smaragdové pobřeží i pobřeží růžové žuly na severu a také oblast dolmenu a menhiru na jihu v okolí Carnacu. Právě v těchto místech - na pláži u Locmariaquer Ernest prvně plaval. Myslíme si, že ale ještě netuší, že se naučil plavat, takže musíme dále trénovat.
    Nyní projíždíme nám známa místa na Loiře - před 30 měsíci jsme tu mrzli na cestě domů ze světa. Nyní tu je výrazně příjemnější klima.
    Vozíky, kola, Ernest i my - vše funguje. Najeto máme těsně pod 3500km, Lucka píchla jednou zadní a Ernest pravé i levé kolo. Po 3200km jsme vyměnili řetězy.
  • 9.9. Od Loiry jsme přejeli přes kopečky do Dijonu. Nyní jedeme údolím řeky Doubs na severovýchod. Dnes jsme u Besanconu najeli 4000.km. Šlapeme po trase EuroVelo 6.
  • 12.9. Po stezce podél kanálu Rýn-Rhona jsme došlapali do Basileje. Nyní po další parádní stezce proti proudu Rýna k Bodamskému jezeru.
  • 14.9. opět jsme našli počítač, tak se můžeme trošičku rozepsat o cestě, nikoliv jen jako při používání SMS zpráv. Momentálně jsme ve švýcarskem Landquart. To je městečko, kde odbočuje od Rýna hlavní silnice na Davos. Před námi je tedy stoupání nejprve do Davosu a poté odbočíme na Flüelapass, sedlo na cestě k Innu leží ve výšce 2383m. Na mapě ta číslice vypadá celkem dobře. Momentálně jsme asi na 550 metrech...
    Od Loiry jsme se odpojili pod Orleans a zamířili přes kopečky do Dijonu. Příjemnou změnou pak byly četné cyklostezky podél několika různých kanálů či řeky Doubs, díky nim jsme se celkem pohodlně dostali z Dijonu až k Rýnu severně od Basileje. Podél Rýna jsme pak jeli proti proudu až k Bodamskému jezeru, nevynechali jsme Rýnské vodopády, ani město Stein, ani Meersburg, ani Friedrichshafen, ani Lindau... v těchto končinách jsme letos byli na kole už potřetí (jen tentokrát bez klietů CK Kudrna).
    V Bregenz jsme dnes ráno Bodamské jezero opustili a opět podél Rýna, který do jezera přitéká od jihu, nasměrovali kola směr Lichtenštejnsko. To jsme projeli v celé jeho délce 26km.
    Ještě těsně před vniknutím do tohoto ministátečku jsme z Feldkirchu SMS-kovali odborníkovi na alpské průsmyky, totiž Michalu Třetinovi, který si máme vybrat...
    Vyhlédnutý, výše zmiňovaný, Flüelapass nám samozřejmě schválil (jak také jinak, když ten druhý byl o dost nižší).
    Až do Davosu vede cyklotrasa, mnohdy asi paralelně s hlavni silnici, což je dobré, protože zatím je šílený provoz...asi kvůli tomu, že je pátek večer. Snad se počet vozidel sníží na únosnější míru, až stezka v Davosu skončí.
    Ještě něco statistiky... najeto momentálně 4545km, Lichtenštejnsko bylo 7.zemí této cesty, defekt přibyl jeden - Michal zadní kolo. Ernest dnes běžel ve třech státech - 18km v Rakousku, 2km v Lichtenštejnsku a 3km ve Švýcarsku. Ucho se mu již úplně zahojilo.
  • 18.9. Alpy jsme zdolali. Fluelapass 2383m z Davosu je moc krásné 10% stoupání. Modré nebe. Sjezd do údoli Innu. Nyní jsme již za Innsbruckem.
  • 21.9. jsme kus od hranic, zítra pojedeme přes Šumavu do Putimi.
  • 22.9. jsme krátce po 12h překročili české hranice. Večer jsme dojeli do Putimi na chalupu k rodičům Michala. Ernest to tu evidentně poznává, je mu jasné, že se vrátil z dlouhé cesty do známého prostředí.
    Ernest: „Už když jsem běžel od Heřmaně podél Blanice k Putimi, tušil jsem, že už jsem tu někdy byl. Když mě jsem se přivítal s Pánem a Paní na chalupě, poznal jsem to už na 100%. Musel jsem lítat sem a tam, několikrát proběhnout celou zahradou a ještě to hlasitě komentovat kňučením, vytím a štěkáním.“
  • 23.9. nad 38 stupňů Celsia stoupá rtuť teploměru, tedy toho, kterým se měří Lucka, start do poslední etapy musíme odložit. Venku teplota naopak klesá pod 15.
  • 24.9. Lucka stále leží, bere paralen, teplota ne a ne klesnout.
  • 25.9. konečně se zdá, že je nemoc na ústupu.
  • 26.9. vyrážíme na poslední etapu, vzhledem ke slabosti Lucky ji rozdělíme na dvě části, plánujeme dojet někam před Brdy, nakonec to je Dobříš, kde všichni tři přespáváme v místní turistické ubytovně (kterou jsme překřtili na „mezinárodní dělnickou“, ale vše probíhá v pohodě, personál i spolunocležníci jsou slušní, jsme pod střechou a je tu teplo a sucho).
  • 27.9. po deštivé etapě Dobříš-Halouny-Lety-Karlík-Rudná-Břve-Zličín-Ruzyně dojíždíme do cíle. Cykloexpedice "S Ernestem Evropou 2007" úspěšně končí protnutím pomyslné cílové pásky doma. Náš cyklocomputer se zastavil na číslici 5401 km, ten Ernestův „běžecký“ na 871 km.
    Ernest: „Když jsem vletěl z vozíku do zahrady, musel jsem zase dávat najevo radost, sprintoval jsem kolem domu, nahoru po schodech, dolu po schodech, zas kolem domu, ani nevím, kolik koleček jsem oběhl. Mám radost, že jsem doma, na cestě bylo fajn, ale doma je doma. Prý si teď může odpočinout, ale mám slíbeno, že za rok pojedu s Paničkou a Páníčkem zase. Byla to paráda – poznávání nových kamarádů, nových věcí i pachů, každý den jiné prostředí, každá noc jinde – to chci ještě zažít hodněkrát!“
  • Co napsat na závěr? Cesta to byla nádherná, úplně jiná, než když jezdíme ve dvou, byla to příjemná změna. Ernestovi jsme museli vážně slíbit, že to nebyla poslední společná cesta, že, bude-li se přes zimu slušně chovat, vezmeme ho na další cyklovýpravu na nějaká jiná pěkná místa Evropy. Odehraje se to všechno ale až v létě 2008. Avšak ta nejbližší cesta, naše opravdová cykloexpedice, proběhne již za pár týdnů, koncem listopadu 2007. Bude ale bez Ernesta, odehraje se na jiném kontinentě, vůbec vše kolem bude jiné, jen my cyklisté zůstaneme stejní.