Projekt čtyř zajímavých cest s důrazem na tu čtvrtou – přes Rumunsko do čtyř zemí bývalé Jugoslávie.
„V letech 2004-2007 jsem podnikl čtyři nezávislé cesty na kole na těžko – vždy z Náchoda k moři a zpět, vše na kole z domu domů, bez použití vlaku či kamion-stopu (22 zemí). Postupoval jsem systematicky po směru hodinových ručiček: od jihovýchodu přes severozápad a severovýchod až po jihovýchod. Podrobněji se zmíním o cestě poslední, která vedla přes Maďarsko a Rumunsko do čtyř zemí bývalé Jugoslávie.“
Martin se narodil v r. 1983, žije v Náchodě. Je interním doktorandem a pedagogem na Katedře informačních technologií Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Od r.2007 vede letní dětský cykloturistický tábor, na který jezdí každý rok od r.1995. Na jízdním kole „na těžko“ projel při 4 cestách (2004-2007) 22 evropských zemí; v r.2008 objel ČR. Příležitostně ho můžete slyšet v cykloporadnách na Českém rozhlase Hradec Králové.
Více informací o jeho aktivitách najdete na www.adamek.cz.
Jedinečný styl Honzy Vlasáka bude i letos zárukou nevšedního zážitku z nevšedního místa tam „dole“ pod Indií.
Honza Vlasák uvádí svou cestu na Srí Lanku: „Stalo se to Adamovi, když se pinožil světem poté, co ho bůh vyhnal z ráje. Myslel si, že ho bůh vzal na milost, tak na důkaz pokání stál na jedné noze tisíc pět set let na nejšpičatějším kopci ostrova. Zanechal tam půldruhého metru velkou stopu v žulovém kameni. Ta hora se jmenuje Adamova. Tuhle pověst přivezli do Evropy arabští kupci v pátém století, tedy ještě před vznikem islámu. Hinduisti říkají, že je to stopa boha Šivy, a budhisti, že otisk patří Budhovi. A podle křesťanů je to stopa svatého Tomáše. Tak si vyberte...“
A o sobě pak říká: „Jsem zpožděný ve vývoji, neboli retardér tak zvaný. V mládí mě to štvalo, ale teď si připadám mladší, což je fajn. Na vandru v Rumunsku jsem byl poprvé, když mi bylo 28 let. Dobrodružné hormony se ve mně definitivně hnuly 3 roky nato, i odstěhoval jsem se na deset let do Vysokých Tater.
Když jsem se pak vrátil na Moravu, byl jsem nějaký čas smutný, ale mentální vývoj se nezastavil. Už by mě to v těch Tatrách nebavilo. Vůbec si nepamatuju jaké to je, když musíš dělat něco, co tě nebaví. A tak se střídají éry: závodění na kole, vandry, horolezení, cyklovandry, závodění na kole...“
Honza Vlasák je autorem čtyř knih a vystoupil i na CYKLOFESTu 2008.
| 
|
| Adam si Sri Lanku spletl s rájem | Indický oceán |
| 
|
| Miss mokrý sarong | Sloní trus na dálnici |
O zimní cestě napříč USA, o osmi jižních státech, o šesti národních parcích i o kličkování mezi aligátory. Ale také o kole, které nemělo být ukradeno, o sněhu, který neměl padat, o mrazu, který bývá úplně někde jinde, o zmrzlých pomerančích...
Organizátoři projektu CYKLOFEST i letos přispějí do programu svými cyklocestovatelskými zážitky.
Diváci uvidí jejich poslední cykloexpedici. Lucie, které už nikdy nikdo neodpáře titul „první Češka, která na kole objela svět“, o přejezdu Ameriky říká: „Od Pacifiku k Atlantiku vede napříč severoamerickým kontinentem mnoho cest. Na kole jsme tento kontinent přejeli už dvakrát. Prvně jsme Severní Ameriku překonali od oceánu k oceánu v roce 2004 v rámci tříleté cesty kolem světa: šlapali jsme tehdy ze Sewardu na Aljašce napříč Kanadou do New Yorku; tato severní cesta měřila 9447km a trvala 113 dní. Podruhé jsme se na Trans-Am vydali v polovině prosince 2008 při samostatné cestě z Kalifornie na Floridu a absolvovali jsme tzv. jižní variantu transkontinentálního přejezdu: při cestě jsme zajeli do šesti národních parků i mnoha přírodních rezervací a národních monumentů; z Los Angeles do Miami jsme za 65 dní našlapali 7047 někdy hodně drsných kilometrů.“
Lucie a Michal absolvovali od roku 1994 řadu cyklistických výprav, jsou autory šesti cestopisných knih. Více informací o cestách i dalších aktivitách Lucie a Michala na www.luciemichal.cz.
Dvě ženy na Kapverdských ostrovech – Slávka Chrpová a Renáta Lorišová.
Prý už není co objevovat... Obtížně přemýšlíte kde jsou Kapverdské ostrovy? A je to dobrý nápad se tam vydat na kole? Bude to bezpečné mezi černými Kapverďany? Takové i další otázky si kladly cestovatelky Renáta Lorišová a šéfredaktorka časopisu Cykloturistika Slávka Chrpová. Proto se vydaly prozkoumat čtyři z devíti osídlených ostrovů, kterým se také přezdívá Šťastné. Název souostroví (Zelený mys) slibuje bujnou vegetaci, ale realita prozrazuje suchem sužované hornaté kousky země. Vyprahlé Sao Vicente s civilizovaným Mindelem ostře kontrastuje se zaříznutými banánovými údolími a borovicovými lesy na hřebenech hor návětrného Santo Antaa. Vulkanický ostrov Fogo zase připravil náročná stoupání až pod vrchol sopky ve výšce 1800m. Největší, nejlidnatější a také nejafričtější Santiago potěšilo bílými plážemi a palmovými háji, ale také připravilo mnoho nástrah. Přijďte se seznámit s „mladičkým národem symbolizujícím africkou vitalitu v sousedství unavené a stárnoucí Evropy“ a nakouknout do jeho zvyků, tanců, hudby a způsobu života. Poutavé vyprávění děvčat vás nakazí touhou poznat kouzlo této „ostrovní sahary“ na vlastní pěst.
Malým projektem Slávky Chrpové je ostrovní ženská cykloturistika: absolvovala již cestu po Kubě, loni na CYKLOFESTu 2008 mohli diváci vidět její cestu po Madagaskaru a letos to budou Kapverdy, na které se vypravila společně s Renátou Lorišovou, která také často používá k poznávání kolo.
|  Slávka Chrpová | Renáta Lorišová
|
Výprava poloostrovem York na nejsevernější bod australského kontinentu.
„Výprava na nejsevernější bod australského kontinentu poloostrovem York, pro mě představovala velkou neznámou, o to větší výzvu se však jednalo. Zaručené informace o hlubokém písku, pekelném slunci, hlubokých brodech, krvelačných komárech, nevyzpytatelných domorodcích a krokodýlím teritoriu byly tou nejlepší možnou motivací. Naštěstí se vše zakládalo na pravdě, vše jsem si tak mohl řádně vychutnal a o vše, co tato výprava na Cape York obnášela, se s Vámi na Cyklofestu kombinací videa a fotek rád podělím.“
„Vědom si hodnoty svého života, snažím se svůj život prožít, nikoli jen přežít. S pomocí této věty jsem svého času usoudil, že civilizované Evropy bylo dost, nabral jsem proto nejvýchodnější možný směr, směr Austrálie. Původně několikaměsíční studijní cesta, se brzy změnila v jednu etapu mého života v délce několika let. Chtíč poznání nejen Austrálie, ale i sebe sama, ve mě od prvopočátku živil myšlenky na výpravu do míst, kde Dingo dává dobrou noc. Očarován první výpravou na Cape York, zamířil jsem poté postupně na Kimberley, do centrální Austrálie, Simpsnovy pouště (etapový závod) a od Ayers Rock na Darwin napříč pouští Tanami. Za zmínku stojí i výprava na Nový Zéland.“
Daliho mohli diváci vidět na CYKLOFESTu 2008.
V zátiší termitiště na poloostrově York
Diashow o závodě, který se jezdí, aby člověk přežil, nikoli vyhrál. Jak se na extrémní závod zimní divočinou přichystat, jak trénovat, jakou výbavu pořídit, jak to všechno přežít... a jak vyhrát.
Iditarod na kolech se skutečně jezdí, aby člověk přežil, nikoli vyhrál. Iditarod je zimní nonstop závod 1800km napříč Aljaškou po stezkách psích spřežení na upravených kolech v extrémních mrazech absolutně bez podpory.
Diashow je pojata netradičně a střídá se animace mapy s video sekcemi podbarvenými hudbou původních eskymáků a indiánů a obrázková část doplněná vyprávěním z úspěšného přejezdu, kdy se Honza Kopka dostal jižní trasou přes celou Aljašku a v závodě zvítězil.
Extrémní závody převážně transkontinentálního charakteru jezdí Honza od roku 1996. Je autorem dvou knih. Spoustu informací o jeho životě i aktivitách najdete na www.jankopka.cz.
Žena – kolo – Írán. To nemůže fungovat, řekli byste. Anebo ano?
Co diváky čeká při prezentaci cykloturistiky v Íránu: „Jak si poradit na kole s povinným zahalením a jiné praktické postřehy vycházející z odlišné kultury. Návštěva v rodinách horských národů Kurdů, Lorů a Bachtiárů. Hosty dervišů při páteční motlitbě. Nečekané setkání s šlechtickou rodinou na jejím navráceném panství. Pozvání do íránských škol. Neprůjezdné srdce Zagrosu. Starobylé památky, nádherná příroda a neuvěřitelně milí a pohostinní lidé.“
Alena Šimčíková o sobě: „Cestování je pro mě především poznávání. Navštěvuji nejraději místa nedotčená komerčním turismem. Po revoluci to byla Kamčatka, pak kanadská řeka Teslin na gumových člunech, potom Grónsko, Špicberky... Přejezd amerického středozápadu na kole mne přesvědčil, že kolo je nejlepší prostředek, jak se dostat blíže k domorodcům. Po dosažení nejvyššího silničního sedla Khardung La v indickém Ladakhu (5359m.n.m.) bylo jasné, že fyzicky se dá zvládnout všechno, jde jen o to, jak rychle. A rychlost není priorita, jde o poznání.“
Do nitra Zagrosu
Kudy kam?
Někdy je třeba pomoci i kolu
Setkání dvou světů
U pekárny v kurdské vesniciŘecko nepatří mezi typické evropské destinace pro cykloturistiku. Ale zamilujete si ho a znovu se tam vrátíte.
„Řecko nepatří mezi typické evropské destinace pro cykloturistiku. Většina turistů jej zná jen jako účastníci zájezdů v pohodlných autobusech. Sami Řekové na cyklisty nejsou moc zvyklí a cestovatelů na kole tu také moc nepotkáte. Přesto je Řecko jednou ze zemí, která patří k těm nejzajímavějším, které jsme s kolem navštívili. Pod paprsky helénského Slunce jsme nadvakrát strávili několik krásných týdnů. Ujeli jsme přes 2000km při poznávání památek na dávné doby kolébky evropské kultury, na pouti mezi pravoslavnými kláštery, při „dobývání“ pevností středověkých vládců Středomoří, testováním vynikající národní kuchyně, na cestách jarní barevnou a vonící středomořskou přírodou mezi neobyčejně přátelskými lidmi. Řecko si zamilujete!“
„Cestování na kole, pobyt v přírodě a poznávání jsou pro mne dokonalou kompenzací kanceláře a auta, kde trávím většinu nejen pracovního času,“ říká o sobě Jaromír Krejčí, aktivní (cyklo-)turista a také příležitostný (volnočasový) cestovatel po Evropě, zejména v oblastech Středomoří. Kromě České republiky, kterou má z velké části na kole projetou celou, procestoval s partnerkou Janou dalších 17 zemí Evropy, kde najezdili tisíce kilometrů na lehko i na těžko. Jaromír Krejčí je zakladatel Brněnského spolku cykloturistiky, publicista a dlouholetý externí redaktor časopisu Cykloturistika.
Více informací o cestách Jaromíra Krejčího najdete na www.cyklostranky.cz.
